Místo: Beroun
Autor: Martina Forejtová, spolupráce terra florida
Projekt: 2004
Realizace: 2005, Vltavské zahradnictví
Foto: Jana Hronská, 2025
Architekti domu: Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka
Svažitý pozemek na jižní stráni pod lesem v Berouně je perfektním příkladem toho, jak může zahrada vyzrát do plného potenciálu. Nadčasovou architekturu vily doplnila konceptem zahrady krajinářská architektka Martina Forejtová ve spolupráci s ateliérem terra florida. Hlavním změrem bylo, aby okolí domu reflektovalo jednoduchou modularitu domu. Pokusili jsme se zachytit to nejlepší z krajinářské struktury a propojit tak výraznou architekturu s nejpřirozenějšími prvky přírody.
Architekti domu Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka dům navrhli jako montovaný ocelový skelet s výplněmi z panelů a skla. Jednotlivé moduly mají rozměr 3x3 metry, tuto symboliku čísla 3 jsme promítli i do zahrady.
Zahrada nabízí tři různé výhledy do krajiny a v každém výhledu je trojice stejných stromů. Každý ze tří výhledů je navíc zvýrazněn jiným typem výsadby, jako jsou třapatky (Echinacea) nebo okrasné trávy (Miscanthus). Takto promyšlené průhledy dávají zahradě na první pohled jakousi „komponovanost“, i když jinak působí stále velmi přirozeně až divoce. Dnes, po dvaceti letech od realizace je zahrada krásně vzrostlá a tato symbolika již není čitelná na první pohled.“
V návrhu jsme důsledně pracovali s principy otevřenosti a uzavřenosti, zahrada tak zůstala otevřená výhledům do krajiny a přitom nepřetržitě poskytuje pocit soukromí a intimity, i když je ze tří stran obklopena sousedními pozemky.
Na tři části je také rozdělena velmi minimalistická betonová terasa doplněná nábytkem a venkovní sprchou. Na terase se během prázdnin letní i nevšední sbírka kaktusů.
Až puristický výraz domu a terasy kontrastují s nášlapy ve štěrku, které evokují lesní cestu a i dnes jsou ponechány spíše divoce v nerovných polohách.
Zahrada byla realizována v roce 2004 jako čistá a svěží kompozice. Klienti si zahradu zamilovali a doplňovali výsadby dřevin nad rámec základní kompozice. Dnes je zahrada bujně zarostlá a nabízí tak více zákoutí a stínu, což je na jižním svahu žádoucí.
Zahrada by měla být živým organismem. Trvalky na okrajích výsadeb přinášejí barevnou proměnlivost, která se mění během celého roku. Zahrada je měkká architektura, neustále žije a vyvíjí se tak jako se mění přání a potřeby majitelů. Zahrada prochází proměnami a přitom zůstává věrná svému původnímu konceptu - propojuje moderní architekturu domu s přirozenou krásou krajiny.